U Rauchů se tehdy stáčelo dvakrát týdně, vždy po 10 000 litrech. Den předtím vždy projížděl 14letý Erich Rauch na kole rankweilskou část Unterdorf a sháněl na tuto činnost mužstvo ... nebo lépe řečeno: „ženstvo“. Touto prací si totiž leckterá hospodyňka ráda přivydělala.
Začínalo se v 7 hodin ráno: šest nebo sedm žen se rozmístilo na svá stanoviště v malé stáčírně. Kontrola lahví s patentním uzávěrem – i čichová, zda v nich byl předtím benzín nebo kyselina. Vložení do louhové lázně. Pak ručně do kartáčovacího stroje. To bylo dosti ožehavé, protože stroj běžel velmi rychle. Vystříkání proudem vody. Podržet láhev proti světlu. Není naprasklá? Pak vložit do 2,5 metru vysokého plnicího stroje. Naplněné láhve postavit na stůl. Zavřít patentní uzávěr a láhve naskládat na vozík. Pak strčit na dobrou hodinu do pasterizátoru. Nalepit etikety. Postavit do dřevěných beden. Každičký z těchto pohybů opakovaly ženy 10 000krát a ve večerních hodinách pak stálo přes 800 beden na rampě, připravených k odeslání hostincům a obchodníkům ve Vorarlbersku a Tyrolsku.
V roce 1954 zaujímaly velké plochy Rankweilu zejména ovocné sady.