Pořádně „šťavnatý“ balík peněz

V polovině devadesátých let byly značkové výrobky ze Západu v Rusku a dalších východoevropských zemích velmi žádané a silně nedostupné. Nabízela se šance mimořádných obchodů. Kdekdo, kdo měl peníze, proto zkoušel štěstí jako dovozce.

„V Rankweilu nás tehdy navštěvovali především Rusové. Během rozhovoru položili na stůl tlustý svazek německých marek a chtěli udělat objednávku. Východním bankám nikdo nedůvěřoval,“ vzpomíná Heinz Dei-Michei, který byl v té době zodpovědný za export. „Trudi Ludescherová vždy popadla peníze, někdy až do 100 000 DM a odjela do naší banky ověřit, zda jsou bankovky pravé.“ Pokud bylo všechno bylo v pořádku, podepsali jsme smlouvu – a o dva dny později už ruské, často rozhrkané vozy odvážely z Rankweilu vzácné šťávy.

Při obchodech s východní Evropou se v 90. letech platilo obvykle jen v hotovosti – německá marka byla „dolarem Evropy".