Vynález „saudského šampaňského“

V Rakousku Rauch předstihl své první konkurenty. Koncentráty z Rankweilu si nacházely stále více odběratelů, dokonce i v USA. Za spoustu peněz podnik rozšířil výrobní kapacitu. Všechno šlo opravdu hladce. Jen jedna věc kalila mladé generaci Rauchů radost: velké země Evropy a Švýcarsko byly pro jeho šťávy uzavřeny. Na zemědělské produkty platily zákazy dovozu nebo vysoká cla. Jak jen docílit dalšího růstu?

„Jeden kamarád, podnikatel ze Švýcarska, právě začal dodávat šťávy do Saúdské Arábie. Horké klima, zákaz alkoholu a bohatství získané z ropy: to vše znělo jako zajímavý trh,“ vzpomíná Roman Rauch. Napsal tedy dopis rakouskému delegátovi zahraničního obchodu v Rijádu a požádal o kontakty na potenciální obchodní partnery. Krátce nato mu na stole ležela obálka s arabskou známkou, obsahující seznam příslušných kontaktů. „Tak jsem se dostal k firmě Batawil. Navštívil jsem je a pak oni navštívili nás. Rychle jsme se dohodli. Zanedlouho poté jsme byli první, kdo do Saúdské Arábie dodával jablečný džus.“ Od roku 1971 nacházeli hosté tohoto pouštního státu na nápojových lístcích dobrých hotelů nový drink: „saudské šampaňské“ – pěkný džbánek jablečné šťávy Rauch smíchaný s přírodní minerálkou Perrier, zdobený plátky jablek a mátou.