Od malého koloniálu k supermarketu

Potraviny se až do padesátých let 20. století nakupovaly v obchůdku za rohem. Byla to většinou menší prodejna s pultem, za nímž byl v regálech rozložen sortiment nevelkého rozsahu pro každodenní potřebu. Přání se sdělovala přátelské obsluze v bílém plášti. Jako bonus – vesnické klepy. Bylo to velmi milé. Ale též velmi těžkopádné.

Myšlenka podstatně zjednodušit také obchod s potravinami pronikla v polovině 50. let i do Rakouska. Obchodníci s vizí zakládali nové obchodní řetězce. Ty se opíraly o společný nákup či jednodušší řešení dodávek i skladování, např. pomocí pojízdných přepravníků. A samoobslužný prodej. Tyto nové organizace se jmenovaly ADEG, Spar a Billa. Mnoho dodavatelů a rovněž někteří obchodníci však tento trend odmítali. Bránili se mu. Rauch v něm však rozpoznal příležitost.  
„Při snídani si o tom všem otec četl v novinách. Stálo tam, že tři mladí bratři Drexelové z dornbirnské firmy zabývající se prodejem mouky založili v listopadu 1957 se sedmdesáti maloobchodníky řetězec SPAR ve Vorarlbersku,“ vzpomíná Franz Rauch. O několik týdnů později vyrazil Eduard Rauch se svým 17letým synem na cestu do Dornbirnu. V malé kanceláři firmy se setkali s Luisem Drexelem a dohodli se na spolupráci.

Postupně se prosazovaly dobré nápady. Nové obchodní řetězce rostly jako houby po dešti. A Rauch rostl v Rakousku spolu s nimi.

Vznikaly nové formy obchodu, jež znamenaly i revoluci v obchodu s potravinami: samoobslužný prodej a centrální dodávky místo individuálního zásobování dodavateli