Konkurz?

„Chtějí, abychom ihned splatili všechny naše půjčky!“ Tuto zprávu musel Franz Rauch přednést na jaře 1966 na schůzce vedení. Trudi, Erich a Roman nebyli na okamžik schopni slova. Tempo růstu očekávané v roce 1962 Rauchové z velké části financovali pomocí půjček od dvou lokálních domácích bank. Bylo nutno uhradit částku v desítkách milionů šilinků. Obrat báječně narůstal, ale výsledky byly stále skromné. Banky sice ambiciózní plány mladého týmu vedení znaly, ale nevěřily, že uspějí. Konkurz?

Franz Rauch vzpomíná na nejtěžší dny svého života: „Přes jednoho známého se podařilo sjednat mi schůzku s představenstvem banky Creditanstalt ve Vídni, panem Heinrichem Treichlem.“ Jednoho nedělního večera nasedl do šestimístného lehátkového kupé v nočním vlaku „Wiener Walzer“ a vyrazil do rakouského hlavního města. V pondělí ráno přednesl představenstvu CA během 30 minut strategii Rauchu. „Treichl přikývl a řekl mi, abych se vrátil za dvě hodiny. Čekal jsem v kavárně. Pak mi vtiskl do ruky dva šeky a šablonu dopisů našim domácím bankám s vysvětlením, že CA převzala naše půjčky.“ V pondělí odpoledne už Franz Rauch ujížděl vlakem zpět do „Ländle“ (místní výraz pro Vorarlbersko).

„S tím naše venkovské banky nepočítaly, že nám bude důvěřovat největší rakouská banka," vzpomíná Franz Rauch. Čtyři mladí Rauchové zastavili bance CA každičký čtvereční metr pozemků, který vlastnili. „Všichni jsme našemu konceptu věřili, a proto byl pro nás podpis na zástavním listu snadný," vzpomíná Trudi Ludescherová.

Franz Rauch se vydal v šestimístném lehátkovém kupé legendárního nočního vlaku „Wiener Walzer“ (Vídeňský valčík) na schůzku s představenstvem Creditanstaltu: největší rakouská banka společnost zachránila.