Jíst a pít se musí pořád

Založení firmy 9. 1. 1919: v optimistické náladě vstříc šťávě

Před deseti měsíci skončila první světová válka. Díkybohu. Oba nejstarší Josefovi synové, Eduard a Ernst, službu na frontě přežili, byť se zraněnim nebo nemocí. Dokonce i malou vyšívací firmu dokázal Josef se svým bratrem Johannem Baptistem přes válku poměrně dobře udržet.

Teď v září bylo i ve Vorarlbersku (neboli v „Ländle") uhlí vzácností. Po železnici nejezdily téměř žádné osobní vlaky. Otázkou bylo i to, čím v zimě vyhřát sednici. Přesto byla většina zdejších obyvatel plna naděje. Brzy se přece stanou jedním ze švýcarských kantonů. Více než 80 % hlasujících se v květnovém referendu vyslovilo pro připojení. Vládl obrovský optimismus.

Budoucnost s moštem a pálenkami
Také v Rauchu vládne duch optimismu: 1. 9. 1919 koupil Franz Josef od Franze Amanna za 38 000 korun sousední dům s moštárnou a pálenicí. Vybudování druhé obchodní oblasti bylo rozumné a vytvářelo perspektivu pro jeho syna Ernsta. I on totiž projevoval obchodní talent. Ale ve vyšívací firmě „Gebrüder Rauch“ bylo místo jen pro jedno z jeho deseti dětí, pro prvorozeného Eduarda.

Franz Josef vstoupil do nové branže skromně – stačil mu starý ruční košový lis, místo skladu pár starých pivních sudů ve sklepě a vypalovací zařízení v prádelně. Rodina však byla pilná ... a tento obchod nabízel slibnou budoucnost: jíst a pít se musí pořád.