Štafetový závod vozíků s překážkami
Všechna zařízení využívat na maximum, na to dbal Rauch už od počátku šedesátých let. Díky angažovaným týmům v továrnách se to dařilo i ve chvíli, kdy Rauch areál rozšiřoval nebo přestavoval. Jako třeba v novém závodě v Nüzidersu.
V tovární hale, ve skladu hned vedle a po celém areálu se v létě 1995 pod vedením dr. Rolanda Concina stále pilně rekonstruovalo. Za obrovskou protiprachovou clonou však v přední třetině haly sjíždělo ze dvou výrobních linek každou hodinu 120 000 naplněných plechovek. Možné to bylo především díky zručnosti a vytrvalosti řidičů vysokozdvižných vozíků. Mezi výrobní halou a skladem byli totiž nuceni absolvovat několikaměsíční štafetový závod s překážkami. Vypadalo to asi takhle:
Vysokozdvižný vozík č. 1 přiváží paletu s hotovými plechovkami na rampu výrobní haly. Tam, na štěrkové cestě mezi budovami, položené o 40 cm níže, přebírá štafetu vozík č. 2, popojede pár metrů a pokládá paletu na okraj betonové nádrže hluboké 2 metry a téměř 3 metry široké. Dole už čeká řidič vysokozdvižného vozíku č. 3 s vysunutou vidlicí, přebírá paletu, otáčí se na tomto stísněném prostoru o 180 stupňů a pokládá zboží na okraj skladu. Odtud už ho na správné místo dováží vozík č. 4. Byl to skutečný mistrovský výkon! Mimochodem: vzhledem k tomu, že se rampa pro nákladní vozy nacházela ve výrobní hale, „běžel“ tento štafetový závod při nakládání stejným způsobem i nazpátek.
Již v létě 1995, jen několik měsíců po převzetí továrny, Rauch plnil plechovky v novém závodě v Nüzidersu. Nebylo by to možné bez neúnavného úsilí řidičů vysokozdvižných vozíků.
