Zpočátku patřili hostinští ve Vorarlbersku a Tyrolsku mezi nejdůležitější zákazníky moštárny Rauch – i když kvůli pálenkám a cidru. V sedmdesátých letech probíhaly tvrdé boje o nejsilnější pozici v oblasti gastronomie, vzpomíná Franz Rauch. Ale s velkými, globálními úspěchy v obchodu s potravinami a v obchodu s ovocnými šťávami ustoupilo tohle všechno do pozadí.
Rauch samozřejmě nabízel také mnoho produktů ve speciálních obalech pro gastronomii, od roku 1991 také v kontejnerech pro výčepní zařízení nebo později jako „bag in box“ (taška v krabici). A jednotlivé země slavily úspěch – například italský tým Rauchu nadchl hostinské i jejich hosty šťávami v malých láhvích o objemu 0,2 litru. Přesto přese všechno ovšem Rauch tento důležitý trh poněkud zanedbával. V lokálech proto bodovala konkurence. Až do roku 2001.
V té době se rozhodlo, že Rauch musí pozici v gastronomii získat zpět. Stanovili proto vlastní prodejní týmy a dále zapracovali na vypilování značky. Ústředním bodem se stala exkluzivní láhev, která probouzela chuť na ovoce. Pro tento důležitý projektový úkol si Rauch přizval známé agentury. Ze všech nejvíc ovšem upoutal nápad mladého vorarlberského studenta designu: navrhl jen malou etiketu na dolní částí láhve, takže hlavní roli v celkovém dojmu hrála přirozená barva šťávy. A moderní, uprostřed zúžený tvar, který elegantně ladil s elipsou loga Rauchu vyraženou do skla. Technicky to ovšem bylo velmi náročné ...
Nápad všechny nadchl a rychle padlo rozhodnutí. Dobrá nálada však začala váznout, když z mycí linky dorazily první zkušební série. 90 ze 100 lahví se rozbilo na kusy. Mají to vzdát? Jistěže ne! Po roce tvrdé práce a za pomoci know-how materiálových odborníků z Vídeňské technické univerzity se výrobnímu partnerovi konečně podařilo vytvořit stabilní a pěknou novou láhev Rauchu.
„Gastronomii nelze podceňovat. Spotřebitel se s novým produktem seznámí v restauraci a pokud mu chutná, koupí si ho později i v obchodě.